Pojem mozková obrna obecně představuje kinetické poruchy vzniklé na základě poškození mozku (Mahmoudi et al., 2021). Toto označení se začalo používat od aktualizace MKN-10, v literatuře se ale stále používají oba termíny (Kolektiv autorů, 2015). Dětská mozková obrna nebo-li DMO je podle doc. Mrzeny (2012) definovat jako závažné postižení mozku ke kterému dochází při vývoji dítěte s klinickými příznaky již v kojeneckém období. Jde o centrální nervovou poruchu projevující se poruchou svalového napětí v trupu a končetinách. Toto svalové napětí může být v podobě hypotonie i hypertonie. Tato porucha hybnosti se u dětí považuje za nejčetnější (Kraus, 2011). Celosvětová prevalence se udává 2,11 na 1000 živých narození (van Lieshout et al., 2017).
Tato diagnóza vylučuje progresivní a degenerativní povahy průběhu. Dětská mozková obrna pro nás představuje stavy s různorodou etiologií a patogenezí, to souvisí s tím, že tato porucha vzniká z poměrně širokého spektra abnormality vývoje centrálního nervového systému (Kraus, 2011). Mozkovou obrnu se může objevovat do 3 let dítěte (van Lieshout et al., 2017). V jiné literatuře se můžeme dočíst o potencionálním rozvoji DMO jen do jednoho roku života jedince (Kolektiv autorů, 2015).
DMO má komorbidní charakter 33% pacientů mívá také epilepsii, 40% zaznamenává poruchy citlivosti, smyslů a vnímání nebo poruchy učení. Mezi další časté přidružené poruchy patří kognitivní, komunikační nebo poruchy chování. U některých případů se může objevovat těžké zrakové postižení či poruchy vývoje intelektu (Kraus, 2011). V pozdějším věku byla u pacientů s touto poruchou rovněž zaznamenaná zvýšená pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy choroby, přičemž je zvýšená pravděpodobnost brzkého vývoje. Z toho důvodu se u této skupiny doporučuje dřívější mapování kognitivních schopností (Mahmoudi et al., 2021).
K DMO může docházet z mnoha důvodů. Často je dokonce konkrétní příčina neznámá. Mezi nejčastější zmapované příčiny patří hypoxie při narození nebo těsně před ním. Mezi další faktory zvyšující pravděpodobnost vzniku této poruchy patří i nízká porodní hmotnost nebo porucha dýchání vyžadující resuscitaci (Mrzena, 2012). Van Lieshout at al. zjistili pozitivní korelaci mezi Chorioamnionitidou nebo-li zánětem plodových obalů u matky a rozvojem mozkové obrny (2017).
Spastická mozková obrna představuje škálu pacientů s touto diagnózou a přidruženým spastickým syndromem, kde jsou porušeny selektivní pohyby, objevují se abnormální postavení končetin, klonus a stereotypní synergistické pohyby. Tyto prvky bývají nápadné v primitivní reflexologii a posturálních reakcích dítěte (Kolář, 2015).
MKN-11 definuje spastickou mozkovou obrnu následovně:,,Spastická mozková obrna je charakterizována zvýšeným svalovým tonusem spojeným s hyperreflexií a zvýšením odporu proti rychlému protažení svalů. Běžné jsou pyramidové iritační jevy.” (Úzis, 2024).
Podle staré MKN-10 se spastická mozková obrna ještě dělila na kvadruplegickou, diplegickou a hemiplegickou. Diplegická forma postihuje spascititu dolních končetin s flexní kontrakturou kyčlí. Jemná motorika bývá narušená i u horních končetin. Hemiplegická se orientuje na jednu polovinu těla, přičemž horní končetina je typicky více zasažená. Tato forma vzniká poškozením části jedné mozkové hemisféry. Kvadruplegická postihuje všechny končetiny, projevující se jako těžší forma diparezy. Dochází k většímu postižení dolních končetin. Vzniká na základě poškození oblasti kmene mozku v obou hemisférách. U kvadruplegické formy se častěji objevují epileptické záchvaty a poruchy vývoje intelektu (kolektiv autorů, 2015).
Dyskinetická forma mozkové obrny se ukazuje přibližně u 15% všech případů. Kromě dyskinezí a některých příznaků spastické parézy se u této formy zahrnují obtíže v percepci, kognici, chování, epileptické projevy a muskuloskeletální abnormality. Přes předpoklad, že jde o onemocnění bez progrese, se u této formy mohou některé příznaky měnit. K tomu dochází, protože mozek se přes poškození stále určitým způsobem vyvíjí. Zároveň existuje několik genetických poruch s podobnými klinickými projevy, které je při zatížené rodinné anamnéze třeba vyloučit (Jech, 2019).
Ataktická mozková obrna bývá patrná kvůli známkám mozečkové dysfunkce. Může se objevovat dysmetrie, dysartrie, známky spasticity, ale reflexy mohou být pendulární. Worterův-Droughtův syndrom se rozpoznává vrozenou pseudobulbární parézou projevující se selektvní slabostí v oblasti rtů a vnitřku úst společně se sliněním, dysfonií, dysfagií. Také se lze setkat s mozkovou obrnou, jiná určená a mozkovou obrnou neurčenou (Úzis, 2024)
K určení diagnózy dětské mozkové obrny nejdříve dochází k vyšetření praktickým lékařem, ten určuje zda jedinec odpovídá konkrétnímu vývojovému období pohybového systému, kde se má dle věku nacházet (Mrzena, 2012). Diagnostikování se odvíjí od průběhu těhotenství, perinatálního období, následné adaptace a neuromotorického vývoje společně s nálezy z vyšetření. Za určitá vodítka můžeme považovat údaje získané od rodičů. Hlavní zde bývají neurologické nálezy. Neurologické odchylky mohou být však různorodého charakteru. Diagnóza bývá ovšem stanovena až po několika opakovaných vyšetření (Zoban, 2011).
Psychologové hrají v péči o pacienta s mozkovou obrnou poměrně důležitou roli, jelikož toto onemocnění značně postihuje kvalitu života a tím žádá péči o kognici, emoce a sociální kompetence klienta. Nejčastěji se vyskytují obtíže v oblasti sociální adaptace s vrstevníky (Parkes et al., 2008). Mezi časté psychické potíže u dětí s mozkovou obrnou se řadí také úzkosti a deprese (McMahon et al., 2020).
___________________________________________________________________________________________________________
Kolář, P. (Ed.). (2015). Spasticita u dětské mozkové obrny (DMO). Rehabilitace a Fyzikální Lékařství. 22(3), 148–153. https://www.prolekare.cz/casopisy/rehabilitation-physical-medicine/2015-3/spasticita-u-detske-mozkove-obrny-dmo-55957
Kolektiv autorů. (2015). 1.1.1 DMO – DĚTSKÁ MOZKOVÁ OBRNA – Katalog podpůrných opatření. Katalog Podpůrných Opatření; Univerzita Palackého v Olomouci. http://katalogpo.upol.cz/telesne-postizeni-a-zavazna-onemocneni/1-vymezeni-telesneho-postizeni-a-zavazneho-onemocneni/1-1-telesne-postizeni/1-1-1-dmo-detska-mozkova-obrna/
Kraus, J. (2011). Dětská mozková obrna. Neurologie pro Praxi, 12(4), 222–224. https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2011/04/02.pdf
Mahmoudi, E., Lin, P., Kamdar, N., Gonzales, G., Norcott, A., & Peterson, M. D. (2021). Risk of early‐ and late‐onset Alzheimer disease and related dementia in adults with cerebral palsy. Developmental Medicine and Child Neurology/Developmental Medicine & Child Neurology, 64(3), 372–378. https://doi.org/10.1111/dmcn.15044
McMahon, J., Harvey, A., Reid, S. M., May, T., & Antolovich, G. (2020). Anxiety in children and adolescents with cerebral palsy. Journal of Paediatrics and Child Health, 56(8), 1194–1200. https://doi.org/10.1111/jpc.14879
Mrzena, B. (26.6.2012) Dětská mozková obrna. Šance dětem. https://sancedetem.cz/detska-mozkova-obrna
Parkes, J., White-Koning, M., Dickinson, H. O., Thyen, U., Arnaud, C., Beckung, E., Fauconnier, J., Marcelli, M., McManus, V., Michelsen, S. I., Parkinson, K., & Colver, A. (2008). Psychological problems in children with cerebral palsy: a cross-sectional European study. Journal of child psychology and psychiatry, and allied disciplines, 49(4), 405–413. https://doi.org/10.1111/j.1469-7610.2007.01845.x
ÚZIS ČR (2024) 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. https://icd.who.int/browse/2024-01/mms/cs#76906748
van Lieshout, P., Candundo, H., Martino, R., Shin, S., & Barakat-Haddad, C. (2017). Onset factors in cerebral palsy: A systematic review. NeuroToxicology, 61, 47–53. https://doi.org/10.1016/j.neuro.2016.03.021
Zoban, P. (2011) Dětská mozková obrna z pohledu neonatologa. Neurologie pro praxi, 12(4), 225–229. https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2011/04/03.pdf
