Ne, každý si píše deník. Možná si někteří z vás vzpomenou na své teenagerského období, kdy bývá psaní deníčku (v jakékoliv formě) poměrně populární. Sama jsem si takový deník s úvahami tehdy psala, ale osobně jsem u toho moc dlouho nikdy nezůstala. Mívala jsem totiž pocit, že mé zápisky prostě musí dobře vypadat a chtěla jsem mít zápisník co nejestetičtější, což ne vždy souzní s mou trochu chaotičtější a zapomnětlivou povahou. Když nám tedy na výcviku řekli, že nám doporučují si psát deník, byla to pro mě určitým způsobem výzva. I proto se v dnešním zamyšlení podíváme na to, k čemu nám vlastně zapisování myšlenek je.
Samozřejmě uchycením našich myšlenek na papír se nám lépe vybaví, když se budeme potřebovat ke zmíněné myšlence vrátit. To může nabízet téma, jenž by bylo třeba otevřít v rámci sebezkušenosti. Mezi setkáními se toho v našich životech hodně odehrává a v průběhu toho všeho shonu se stává, že prostě nějaká ta myšlenka zapadne. Pokud si zapisujeme důležité postřehy, snadněji si vybereme, čemu se věnovat během sdělovacích okének.
Mimo jiné takto získáváme prostor z toho širokého toku myšlenek, selektovat tu jednu důležitou a více jí následovně rozvíjet. Tyto záznamy si dále také můžeme pročítat, což nám přidává hodnotu deníku jako materiálu pro sebereflexi. Získáváme schopnost identifikovat opakující se vzorce v našem psaní a tím zjistit naše biasy a tendence. Někdy si prostřednictvím psaní můžeme dopřát prožitek spíše pozorovatele svých vnitřních procesů s možností odstoupit od svých emocí. Takto vlastně máme příležitost své emoce bezpečně zpracovávat sami, což se později může stát silný terapeutickým nástrojem pro práci s klienty. Vždy totiž pracujeme v určité polaritě, soustředíme se totiž během terapeutického procesu na prožívání klienta ale i právě to svoje. Potřebujeme sledovat, jak na nás osoba působí už jen protože jde o terapeutický vztah, který musíme s klientem korigovat tak, aby přinášel co nejvíce podpory pro klienta.
Deník můžeme považovat za nástroj k introspekci, ta bývá pro terapeutickou práci nesmírně důležitá. Pomáhá nám rozvíjet v sobě schopnost empatie, naše vnímání světa nám může pomoci lépe porozumět ostatním. Přestože jsme každý individuální entitou, najde se určitý dílek s nímž prostě do jisté míry rezonujeme. Někdy je až překvapivé, jak úplně odlišní lidé přijdou k podobným příběhům, vzorcům i návykům. Deníkem trénujeme dovednost pojmenování našeho prožívání ale i prožívání ostatních členů skupiny.
Psaní deníku nám může připadat, jako náročný úkol, neměli bychom ale zapomínat, že takový deník reflektuje právě náš obraz. Tento obraz si ovšem můžeme uložit podobně jako fotografii a později sledovat jak se naše podoba uplynutím let změnila. Pamatujme tedy na to, že podobně jako náš odraz, ani náš deník nebude nikdy dokonalý a právě v tom má svůj půvab. Stejně jako se my v průběhu let formujeme, se formují i naše poznámky. Nebojme si je tedy pro sebe přizpůsobit, jak se nám to hodí.
Ať už v rámci svého výcviku dostanete za úkol psát si deník nebo ne, já vám to určitě můžu jedině doporučit. Co si o psaní deníku myslíte vy? Jestli máte nějaké postřehy, napište nám je do komentářů!
